Abych měl také nějakou změnu, naplánoval jsem si na letošní léto jeden krátký triatlon. Podle pozitivních referencí z předchozích let a žádné kolizi s prázdninovým pracovním a rodinným programem padla volba na sprinttriatlon SK H.O.P. v Horní Bukovině, který se konal tradičně třetí červencovou sobotu.
Celou taškařici jsme tentokrát pojali jako rodinný výlet. Také to byla zkouška nového nosiče kol na tažné zařízení, ještě než vyrazíme na dovolenou. Na místo jsme díky podrobnému návodu na stránkách pořadatelů dorazili tentokrát bez bloudění a zbylo dost času na přípravu před startem. Získal jsem prémiové startovní číslo 68 (Jarda Jágr odpustí :-).
Rozhodl jsem se nepřezouvat na běh a kolo jet v běžeckých botách, takže v depu kol jsem si nenchával nic. Nášlapy stejně nemám, tak o nic nešlo. Zbytek rodiny jsem nechal dole u koupaliště v Bukovině a k rybníku Borovice jsem se přepravil na kole. Voda byla dost studená, tak jsem do ni vlezl o něco dříve, abych si zvykl. To byla chyba, protože se ještě na někoho čekalo a proběhla rozprava před startem (která měla být v protoru u registrací, ale byla u rybníka), tak jsem prochladl zbytečně moc.
Po startu jsem vsadil na jistotu a místo mého zoufalého pokusu o kraul jsem nasadil vyzkoušená prsa. Ještě před druhou bójkou se ukázalo, že vody v rybníce je dost málo, a nejméně čtvrtina okruhu se jde po dně. Chtěl jsem podle pokynů pořadatele plavat co nejdéle to šlo, ale bahno už bylo okolními chodci natolik zvířené, že jsem musel jít také. V nejmělčím místě bylo vody sotva po kolena. Abych ušetřil nohy, plaval jsem hned, jak to alespoň trochu šlo.
Po plavání jsem doběhl ke svému kolu umístěnému u výjezdu z depa. Zde jsem ztratil dost času převlékáním a navlékáním ponožek (šlo by to i bez nich, ale to se mi blbě běhá). Příště už asi budu muset investovat do kombinézy, protože ztráta byla zbytečně velká. Nicméně jsem vyrazil na svou nejslabší disciplínu, kolo. Trať má celkem jednoduchý profil: po krátkém sjezdu v prostoru cíle se jede už jen do kopce, potom se to zlomí a jede se dost rychlý sjezd až do prostoru cíle. Do kopce jsem se dost snažil,dokonce jsem i několik zoufalců předjel. Z kopce to ale taková sranda není, jak už jsem přecijen starší, tak se kapku bojím jet to naplno. V bahnitém úseku v lese mne tak vrátil předjetí nějaký nlaďas na biku a dal mi pěkně nažrat bahna. To mne ale nabudilo ke stíhací jízdě. V úsecích prudkého sjezdu mi ujížděl, protože já se bál a lehce přibržďoval, v místech, kde bylo potřeba přišlápnout jsem ho zase stáhl já. Přes veškerou snahu mne ale před koncem kola kousek ujel a byl v depu dříve. Mně se navíc podařilo zakopnout a ztratit rovnováhu při vjezdu do brány u depa, takže jsem si ještě poněkud rozbil držku. Nejvíc to odnesl kotník, který ještě po pádu v Koreji nemám úplně v pořádku, takže jsem tlačil kolo a zoufal, že je závod v háji.
Na běžeckou část jsem se tedy vydal silně kulhaje. Začátek podél potoka po asfaltu byl celkem utrpení. Pak se trať zdvihá do prudkého kopce, v jehož polovině sedí fotografové, takže se všichni zoufale snaží doběhnout alespoň k nim. Potom jsem už také jenom šel, protože to v danou chvíli bylo pohodlnější. Když jsme se vydrápali na kopec, přešel jsem opět do běhu. Celkem rychle jsem stáhl mladíka, co mi to nandal na kolech a pak už jsem jenom předbíhal další závodníky. Běh je, malo platné, moje parádní disciplína. Bohužel se během nedá napravit všechno, takže jsem skončil 58. celkově (54. v kategorii) v čase 01:39:20 (750 m plavání 15:51, 20,8 km kolo 57:25, 5 km běh 26:04).
V cíli už čekala rodina, což bylo dobře, protože jsem toho měl tak dost, že pro občerstvení mi musela málem dojít žena :-) Jako řidič jsem si musel dát na jeden pivní lístek kofolu, pivo na druhý lístek dostala má nejdražší. Děti mi ještě snědly podstatnou část guláše, takže nakonec byli všichni spokojeni.
Na vyhlášení výsledků jsme ale nečekali, protože děti už byly unavené. Naložil jsem vybavení a vyrazil k domovu. Cestou se mi nepodařilo trefit správně cestu na dálnici, takže nakonec bylo i nezbytné bloudění. Každopádně jsme si já i zbytek rodiny užili krásný den: Zatímco v Praze pršelo, na Bukovině bylo krásně. Na příští rok manželka vyhrožuje, že necháme děti babičce a pojede závod také.
Žádné komentáře:
Okomentovat