Ještě týden předtím jsem si v sobotu zašel na 2 míle s úsměvem do Stromovky. Ty jsem dal za 12:43, což sice není nijak zářné, ale přesvědčilo mě to, že to není se mnou zase tak zoufalé.
Do Jirkova jsem vyrazil již v pátek večer autobusem. Ubytování jsem si objednal u organizátorů v tělocvičně 2. ZŠ. Večer jsem ještě zašel do města do pizzerie na špagety a trochu se prošel. Před spaním jsem ještě poslouchal v rádiu první poločas našeho fotbalového zápasu s Ruskem. Tristní skóre po první půlce mne ale znechutilo a místo druhé jsem šel raději spát. Bohužel se ukázalo, že jsem si v tělocvičně vybral místo přímo pod oknem, do kterého přímo svítila lampa veřejného osvětlení, která mne celou noc budila.
Ráno jsem posnídal z vlastních zdrojů, zaregistroval se se startovním číslem 5. Po obhlídce lehce zatažené oblohy jsem se rozhodl nebrat si batoh s hydrovakem, ale jen ledvinku s lahví s ionťákem.
Krátce po deváté po vysvětlení organizátorů, že kvůli zákazu lesáků letos poběžíme jinou trochu těžší trať než dříve, odstartovali nejprve cyklisté. Po deseti minutách jsme v opačném směru vyběhli i my. Většina borců vyrazila dost rychle kupředu. Já jsem se snažil držet mírné tempo a tepy do 165, abych šetřil síly na stoupání na Jedlovou a Lesnou. Toto tempo jsem držel až do Vysoké Pece. Tam jsem lehce přidal, ale do kopce jsem se stále snažil držet se pod 175 tepy za minutu. I přes to jsem ještě stihl předběhnout asi čtyři cyklisty, kteří ve stoupání své stroje tlačili. Během stoupání na hřeben se začalo počasí lepšit a ukazovalo se i sluníčko. Nahoře na kopci už svítilo v podstatě pořád.
Po táhlém stoupání v začátku závodu se teď trať příjemně vlnila nádhernou krušnohorskou přírodou. Běželo se mi celkem dobře a užíval jsem si to. To se zlomilo někde v místech, kde začal větší seběh dolů, odhadem zbývalo 14 km do cíle. Seběhy dolů mi nikdy moc nejdou, ale tady jsem dostal ukrutnou krizi a bolela mne stehna. Asi čtyři nebo pět soupeřů mne v těchto místech předběhlo. Krize trvala až na poslední kontrolu, kde už zbývalo do konce 7 km seběhu po asfaltu. Zdálo se, že to bude první maraton, který nedám do čtyř hodin. Za občerstvovačkou se to ale zlepšilo a spočítal jsem, že tempem kolem 5:00 na km by se to ještě dalo stihnout, tak jsem se trochu kousl. Tady již byly na silnici značené jednotlivé kilometry do cíle, tak už se dalo běžet trochu takticky. Když zbývalo 5 km do cíle, vypil jsem Turbosnack a zapil ho zbytkem iontů z lahve. Ten dryják mi pomohl hlavně psychicky, takže jsem dokázal zrychlit i pod 5:00 na km.
Když jsem ale dobíhal k poslednímu občerstvení, dostal jsem při přechodu do chůze ukrutné křeče do obou hamstringů zároveň. Naštěstí jsem s sebou měl ještě jeden Magneslife, tak jsem ho tam hodil. I přes to jsem se ale z občerstvovačky rozbíhal šílenou rychlostí 6:30 na km a znovu se loučil se čtyřhodinovým časem. Nevím, zda to bylo magnéziem nebo silou vůle, ale křeče po chvíli povolily a vrátil jsem se na své tempo kolem 4:45 na km. To už ale zbývaly necelé dva kilometry do cíle. Nechtěl jsem riskovat další křeče, tak jsem jen mechanicky držel tempo a cílovou čáru jsem proťal se slušnou rezervou v čase 3:57:49. To stačilo na 29. místo z 59 startujících běžců a 13. místo z 18 v kategorii. Za normálních okolností bych s takovým výsledkem moc spokojený nebyl, ale vzhledem k mizerné přípravě to byl celkem úspěch (ještě před dvěma týdny jsem počítal se čtyřmi a půl hodinami).
 |
| Trať JCM 2012 |
Na závěr bych chtěl poděkovat pořadatelům za perfektně odvedenou práci. Trať byla nádherná, i když na můj vkus mohlo být výrazně méně asfaltu. Trať byla celkem dobře značená, ani já jsem se neztratil (ačkoli jsem asi třikrát váhal, kam odbočit a jednou se ptal policistů), a to je co říci. Po trati perfektní servis, dobře zásobené občerstvení i pro nás pomalejší a hlavně perfektní domácká atmosféra. Po celou akci bylo cítit, že organizátoři dělají všechno pro to, aby si to běžci skvěle užili. Takže naprosto bezvadný závod. Určitě si sem ještě někdy zajedu užít si prima závod.
 |
| Výškový profil |
Žádné komentáře:
Okomentovat