Vrcholem mé letošní podzimní sezóny byl jednoznačně maraton ve Stromovce. Sice jsem již od začátku září bojoval s bolavým kolenem, ale tenhle závod jsem si nechtěl nechat ujít. Už to ale vypadalo, že závod nebudu moci absolvovat, neboť jsem dostal za úkol účastnit se konference o fotodynamické terapii v Brixenu, která končila až v inkriminovanou sobotu po obědě. Naštěstí jsem šéfa přemluvil, že bude stačit, když tam budu přítomen jen do pátečního odpoledne. Takže v pátek odpoledne jsem utekl z přednášek, skočil do auta a po osmi hodinách trápení se v pátečních zácpách na německých dálnicích konečně dorazil domů, abych se před závodem aspoň trochu vyspal.
V sobotu ráno jsem na rozdíl od loňska stihl autobus k ZOO, takže jsem nemusel dělat warm-up během na start. Ještě cestou na presentaci jsem potkal několik postarších borců, kteří
využili možnosti dřívějšího startu a už kroužili po trati. Mají můj
nejhlubší obdiv; kéž by mi to v jejich věku ještě takhle běhalo! Díky cestě busem jsem v pohodě stihl presentaci, převlečení, lehké rozklusání a uložení vlastního občerstvení na občerstvovačku. Tam jsem potkal kamaráda Pavla Fenyka z Kobylis, který to letos plánoval dát za 3:30.
Start byl letos oproti loňsku posunut kousek směrem po trati, takže se startovalo až v první zatáčce u řeky. Závod jsem rozběhl v klidu a v prvním kole se tempem nijak nestresoval. Po prvním, krátkém, kolečku měli ještě všichni sil a humoru dost. Nasadil jsem tempo kolem 4:50/km s plánem vydržet co možná nejdéle a doufat, že to konečně také dám za 3:30. Prvních 6 koleček proběhlo celkem v pohodě, ani jsem moc nezpomaloval. Pravidelně jsem střídal občerstvení jen s čajem nebo s EndroSnackem. Potom se ale opakoval loňský scénář, přišla zeď a podstatné zpomalení. Jako obvykle jsem si vyčítal, proč na ty maratony vlstně lezu, když je vůbec neumím běhat. Ve Stromovce je to navíc okořeněno lákavou možností po každém kolečku vzdát a už se netrápit. V sedmém kole, když bylo utrpení nejhorší, se kolem mně přehnal o jedno kolo 12HonzaDe (v téměř stejném místě jako loni) běžící si pro další skvělý osobák a marně se mne snažil povzbudit. Někde v těch místech mě předběhl i virtuální kamarád z runningfreeonline 1bubobubo, který také plánoval dát to pod 3:30. Uvažoval jsem nad tím, že bych se ho zkusil chytit, ale síla už nebyla. Tak jsem jen pozoroval, jak stále dokonalým stylem mizí kdesi v dáli.
Nějak jsem se dopotácel do konce předposledního kola, dal si TurboSnack a ještě jsem přemluvil nohy k běhu. Bohužel, tempo nutné na 3:30 jsem už udržet nedokázal. Přesto bylo poslední kolo lepší (alespoň pocitově) než to předposlední. Možná pro to vědomí, že už těmi místy běžím dnes naposled. Abych nezapomněl, rád bych poděkoval paní, která obětavě fandila po celou dobu závodu všem běžcům u zatáčku u mostu na Císařský ostrov: moc nám to všem pomohlo. Díky!
Ještě před koncem posledního kola jsem doběhl Pavla Fenyka. Pokusil jsem se ho ještě trochu povzbudit, ale byl na tom asi ještě o dost hůř než já. S blížícím se cílem už bylo jasné, že dnes cíl nebude splněn. Nakonec jsem to dal za 3:31:14, což také není špatný výsledek (178. místo z 413 dokončivších).
Po doběhu jsem se ještě potkal s 12Honzou, který už byl samozřejmě převlečený a užíval si občerstvení, a odplazil se do šaten (po závodě již nápad využít volnější ale vzdálenější šatny nevypadal tak dobře jako na začátku). Ve sprchách jsem se potkal s 1bubobubo naživo a mohl jsem mu poblahopřát k výraznému pokoření hranice tří a půl hodiny.
Závod byl jako obvykle solidně zorganizován. Drobnou chybou bylo, že došly formuláře na certifikáty, takže letošní mi chybí. Přesto se budu příště do Stromovky zase těšit.
Žádné komentáře:
Okomentovat