Na letošní Kbelskou desítku se nám s manželkou povedlo vnutit děti prarodičům, takže jsme mohli vyrazit na závod společně. Ráno cestou autobusem do Kbel jsme náhodou potkali kamarádku mojí ženy Gábinu z běžeckého babince.
U presentace byl trochu zmatek, ale zorientovali jsme se. Problémem byla jen velká fronta na dámské WC. Hned v šatně jsem potkal 12Honzu, na chodbě před šatnami potom Pavla. Zbylo dost času na pomalé rozklusání a protažení. Ještě jsem před startem potkal kolegyni z práce, jejíž syn se také dal na běhání. Počasí bylo perfektní, sluníčko a celkem teplo, rozhodl jsem se pro krátké elasťáky a tričko.
Do koridoru jsem se jako vždy dostavil pozdě, tak se mi nepodařilo dostat se dostat se dostatečně dopředu. Start byl poněkud odložen kvůli průjezdu vlaku a ještě se čekalo, protože vlak byl trochu zpožděný. Po startu jsem to nehrotil, takže grupu s vodičem na 45 minut jsem doběhl až za přejezdem ve Kbelích. Jako problém se ukázalo, že skupina byla tak semknutá, že ji nešlo nijak snadno předběhnout. To mne trochu zdrželo, ale po chvilce sprostého klení jsem se probojoval před ně a mohl si zase v klidu běžet svoje tempo. Celkem v pohodě jsem doběhl na občerstvovačku, přešel do chůze a napil se. Na 7. km jsem ale zjistil, že mám kapku manko oproti plánu, tak jsem prásknul do koní. Až jsem se divil, kde se ve mně tolik sil vzalo. Těsně před letištní dráhou jsem doběhl skupinku s Pavlem. Chtěl jsem ho trochu roztáhnout, ale bohužel se moc dlouho neudržel. Bez větších problémů jsem doběhl až do cíle v čase 42:22 (reálný čas 41:57), takže cíl na jarní sezónu byl splněn.
V cíli jsem ještě pogratuloval Honzovi, který zase běžel jako raketa, navíc frajersky s bundou kolem pasu, a vydal se proti směru závodu podpořit mou milovanou. Tu jsem potkal až u letištní dráhy, zase se šetřila. Povedlo se mi ji trochu nabudit a doběhl to s ní až skoro do cíle (RT 1:02:42). Oproti podzimu to u ní bylo výrazné zlepšení, takže svůj první plánovaný půlmaraton jistě zvládne bez problémů.
Žádné komentáře:
Okomentovat